Předín (Třebíčsko) - Obecní muzeum v Předíně na Třebíčsku bude po pěti letech pořádat rýžování zlata. Dříve pravidelnou akcí přibližuje historii získávání drahých kovů v celém regionu. Letos si budou moci lidé rýžování zlata vyzkoušet v údolí řeky Brtnice u stejnojmenného města. Předínské muzeum se tak připojí k oslavám Dnů evropského dědictví, akci bude 16. září v Brtnici pořádat Regionální muzeum Horního Pooslaví. ČTK to řekl Miroslav Sedláček, kurátor předínského muzea, které přibližuje také historii knoflíkářství a perleťářství.
Vycházky spojené s rýžováním zlatinek nebo polodrahokamů začalo předínské muzeum pořádat díky mineralogovi Moravského zemského muzea Stanislavu Houzarovi, který nedávno zemřel. V okolí Předína se zlato dolovalo od 13. přibližně do 16. století. Čtvrtý ročník vycházek spojených s rýžováním se uskutečnil v roce 2018, pak akci přerušila pandemie covidu-19.
"V okolí Brtnice se víceméně těžilo stříbro, ale zlatinky v říčce také jsou," řekl Sedláček k akci, která začne u rybníka Šamonín. Odborný dohled zajistí mineraložka a geoložka Pavla Hršelová. Nálezy z Brtnice by měly časem rozšířit expozici v historické sýpce, kterou v Brtnici spravuje Regionální muzeum Horního Pooslaví. V sýpce vzniká expozice historických řemesel, která je obohacená i o exponáty z předínského muzea.
Muzeum vzniklo v Předíně v roce 2009. Jeho hlavním cílem bylo zachytit historii perleťářství a knoflíkářství, které se stalo od druhé poloviny 19. století pro místní hlavním řemeslem. Výroba knoflíků, původně z perleti, později z plastu, se v obci udržela až do roku 1989.
Muzeum je přístupné dle předchozí dohody i s odborným komentářem. Ročně si do něj podle starosty Předína Zdeňka Skály (nestraník za SOCDEM) najdou cestu stovky lidí.
Díky muzeu se podařilo dochovat nástroje a stroje potřebné k opracování perleti ještě z 19. století. "Ale už to bylo za pět minut dvanáct, spousta lidí už to vyhodila, skončilo to někde na krámišti. Byl problém některý stroj vůbec sehnat," řekl Sedláček. Nakonec je sbírka v muzeu kompletní. K vidění jsou stroje na nožní pohon používané v době, kdy ještě nebyla elektřina, i novější kusy.
Vystavené jsou i lastury v původních přepravních bednách, které se z Tichomoří či Austrálie dostávaly do Evropy přes přístav v Hamburku. Vyráběly se z nich knoflíky, šperky i dekorační předměty. Zatímco knoflíkáři lastury nakupovali, šperkaři pak dokázali zpracovávat odpad, který knoflíkáři vyváželi do okolí. Neochota poskytovat materiál zdarma některé knoflíkáře přiměla k tomu, že si raději odpad schraňovali doma. I díky tomu je teď v muzeu vystavena řada lastur pečlivě proděravěná knoflíkářským soustruhem.
Knoflíkářství se do Předína dostalo díky Janu Šilhavému (1850 - 1927), který se vyučil ve Vídni. Od roku 1872 začal v Předíně s vlastní dílnou. Řemeslu se později vyučili i další muži. Ceněná byla nejen perleť v přírodní barvě, ale i barvená. Odborníkem na barvení se stal Josef Valeš vyškolený v Hanoveru. Recept na to, jak dokázal perleť probarvit pod povrchem nikdy neprozradil.
Firem na zpracování perleti fungovalo v Předíně hned několik. Největší byla Jakub Obůrka a syn, ve které pracovalo až 60 lidí. Místní knoflíkáři dokázali v době krize zpracovávat vedle exotických lastur i dostupné říční škeble a knoflíky vyráběli také z hovězích kostí a dřeva. Knoflíkářství v obci fungovalo i ve znárodněném hospodářství. Od roku 1974 se celá výroba přeorientovala na knoflíky z umělých hmot.
